Anima materia

Kurt Gebauer během svého pestrého uměleckého života využil celou škálu tradičních i netradičních materiálů, mnohdy dotvářejících sochařův smysl pro utváření absurdity, a figura je jeho celoživotním tématem. Překvapující a nezvyklé bylo na přelomu 60. a 70. let minulého století záměrné využití pomíjivých materiálů, například pytloviny vycpané slámou. Měkkostí takového materiálu zdůrazňoval umělec ve figurách proměnlivost v čase a narušoval dogma sochařství jako symbolu světské věčnosti. Zároveň odkazoval na přirozený růst a bobtnání lidského těla zevnitř. Modely pro svou tvorbu vidí všude kolem sebe, pozoruje každodenní život a zachycuje tak pohyb ve velmi prchavém a nahodilém okamžiku. Gebauerovy postavy obecně působí svou jednoduchostí, lehkostí, jsou radostnou oslavou života, ale zároveň jistou satirickou výpovědí o společnosti a poselstvím své doby.

Realismus Gebauer nechápe jako slepé kopírování, ale jako určitou abstrakci a sochařskou geometrii. Také proto v jeho postavách dochází často k výrazné deformaci či zjednodušení tvarů. Nedlouho po měkkých materiálech začal pracovat s umělými hmotami, především s laminátem. V té době ho silně ovlivnil sochařský hyperrealismus, jenž sochaře přivedl k tvorbě přímých odlitků z lidského těla do laminátu. Tak vznikly Figury v oknech i Nervní figura, jejíž povrch může připomínat zvrásněnou krajinu i zmuchlanou látku. Jsou to nervy, které vystoupily z vnitřku člověka na povrch a které pohlcují i jeho tvář, jeho vlastní identitu. Toto působivé vrásnění těla bylo způsobené alobalem, do něhož byla žena při odlévání zabalena.

Kristýna Jirátová

Text z katalogu ke stejnojmenné výstavěv Trafo Gallery v Pražské tržnici 30. 6. – 13. 8. 2023


Datum konání30. 6. – 13. 8. 2023MístoTrafo Gallery – Holešovická tržnice, Praha