Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky, ale možná, že lze dvakrát vstoupit do téhož rybníka a o to tady jde: české ženy z Českého rybníka se zde koupou opět. Nejsou už tak divoce barevné jako před léty. ale obrostlé řasami a přírodně zpatinované. A tak možná víc patří k zahradě. I ostatní skupiny soch, které se zde objevily postupně na různých výstavách, byt vstupují do stejného prostoru, budou trochu stejné a trochu Jiné. Jiné zubem času, Jiné jemnými změnami zahrady, a stejné tak, jako svět je skoro stále stejný.

Kamenná srdce byla udělána původně pro kamennou dlažbu dvorku u Vladislavského sálu k mé výstavě Kurt Gebauer - Obrazy z dějin vlastního státu na Pražském hradě,V zahradě na trávě vedle pivoněk vypadají lépe, Kamenná natvrdlost víc vyniká na hebkém pozadí.

Plavkyně II byly udělány pro výstavu na Malostranských dvorcích v roce 1981. Byly vycpány do červených punčocháčů, později jsem je odlil do polyesteru, abych nemusel stále hlídat jejich tvar, když jsem je vystavoval jinde.

Ležící pohozené ženské postavy jsou mrtvé, nebo spící? Jejich otisky červeným vínem na prostěradlech pověšených na šňůru mohou být veselé, jakoby plné života.víno má dvojí výklad: je to jen víno, nebo krev Paní.
První Plátna Jsem dělal v roce 1995 pro výstavu, kterou organizoval Jiří Sozanský, jako dar pražských umělců Národní galerii v SaraJevu. Byly to obnažené dvě překrývající se růžové postavy, tak Jak se to dělá kolem obětí zločinů v kriminalistice. Když se takové plátno pověsí zevnitř na klasické okno, figury jsou na stínu kříže. Takto byla později další Plátna vystavena ve Vídni. Když slunce nesvítí, stín zmizí a figury Jsou docela veselé. Ženy namočené červeným vínem jsem obtiskoval v Rakousku ve Wetzdorfu v roce 1999 pro Polní ženský kostel.
Na plátnech vystavených venku velmi rychle bledne obraz postavy, až je plátno úplně bílé.

Nanebevzetí je v našich dějinách vyhrazeno jediné dámě - Panně Marii. Bylo by nesnesitelné pomyšlení, že se netýká dalších žen, alespoň těch, které skončily barbarskou rukou stoprocentních mužů válečníků při plnění svých svatých poslání.

Figury v oknech jsem dělal poprvé v roce 1981 pro okna jednoho dvora na výstavu Malostranské dvorky. O hodně později jsem přidal další dvě pro svoji výstavu ve ruinoidní kulise zámku ve svém rodišti v Hradci nad Moravicí. V roce 1996 jsem jiné ženy odlil pro šest oken Niederosterreichische Landesmuseum ve Vídni pro výstavu 12/15 - Špét, ábr doch.
Poprvé Jsou ve výklencích, Jak jsem to původně chtěl už v roce 1981.

Rozpláclé figury z kamene jsem chtěl dělat při prvním i druhém pobytu v Číně jako vzpomínku na studenty z Tchien-an-men. V Číně však nebyl vhodný kámen. Příležitost zkusit ploché kubické figury - trochu Jinak, dejme tomu ve Fritz-Wotrubovském a trochu v surrealistickém stylu - byla v Dolním jelením příkopu a další ve Vojanových sadech z kamene, který jsem původně vybíral v lomu pro jezy potoka v Dolním jelením příkopu Pražského hradu.

Monumentalisticko-obeliskoidně-skalní reminiscence na mé naturalistické trpaslíky z roku 1985. Byl vyskládán ze dvou kusů pískovce v roce 1992, později vandalové shodili a rozbili horní část a od té doby je ze tří kusů. V roce 1995 byl vystaven jako součást mé výstavy na jiřském náměstí Pražského hradu spolu s Maskou. Pak obě sochy sestoupily do Dolního jeleního příkopu, kde Žijí dodnes.

Kubistické černochy mám rád stejně jako naturalistické Evropany. A také mám rád megality, antickou architekturu a gotický opěrný systém.

Plavání nebo létání je krásný pocit osvobození v trojrozměrném prostoru.V roce 1972 jsem se pověsil mezi své vycpané Plavkyně na výstavě v Parc floral v Paříži. Podruhé Jsme zkusili létat zavěšeni v prostoru v Light Lab v rámci workshopu Imprints of the Rays of light na Pražském Quadriennale '99, kterého Jsem se zúčastnil s Milošem Šejnem, Martinem Janíčkem, Michelem Helmerhorstem a studentkami alternativního divadla a tance. Možná to zkusíme někdy I ve Vojanových sad ech pod korunami stromů.

Nien-shou in Ťian ton je podle čínské legendy obluda, která požírala děti. Nechť je tato hromada kamení připomenutím nebohých dětí této země, které se staly obětí krve lačných oblud mezi námi.
(text tabulky k této soše v Guilin Paradise v Číně)