Květinová
výzdoba Kurta Gebauera
Kurt
Gebauer patří k nejznámějším současným českým umělcům. Je jedním z mála,
jehož charakteristická díla jsou obecně známá i široké veřejnosti.
jeho sochy jsou většinou chápány zavedeným způsobem, ve kterém Gebauer
vystupuje Jako jakýsi groteskní a typicky česky pokřivený Rodin, cílem
jehož umění je pomocí modelovaných lidských těl vyprávět alegorické a
humorné příběhy o lidské podstatě. Pro část jeho soch má toto čtení Jistě
své opodstatnění, ale ani František Kupka nezůstal jen u brilantních a
srozumitelných novinových kankatur a jeho dílo, stejně jako dílo Gebauerovo,
se zabývá i onou nikdy nezodpovězenou otázkou umění dvacátého století,
ve které se táže po své vlastní podstatě. Kurt Gebauer sociálně kritický
glosátor s veselými nápady, je totiž ve skutečnosti umělec ve svém jádru
konceptuální, zabývající se podstatou a možnostmi umění jako takového.
Při těchto jeho výzkumech sice skutečně zažijeme legraci, ale neměli bychom
také zapomínat na myšlenkové poučení či přímo osvětové působení jeho objektů,
které pomáhají chápat, co se to vlastně s výtvarným uměním v posledních
desetiletích stalo. Pozornost si jistě zaslouží i to, že studenti, kteří
vycházejí z jeho ateliéru na VŠUP, a které jsem měl možnost velice nesystematicky
poznat, rozhodně nejsou nijací prvoplánoví vtipálci, ale spíše přemýšliví
konceptualisté. zajímají se spíše o to, co sochy obklopuje, experimentují
s prázdnotou, pohybem, objektem, náhodou.
Dílo Kurta Gebauera s názvem "Květinová výzdoba" není nutné
dlouho popisovat. Fotografie i název dosti přesně vystihují, o co se jedná.
V několika skutečných květináčích jsou umístěné ze sádry trochu naivně
vytvořené klasické domácí či spíše kancelářské květiny. Některé z nich
by potřebovaly přesadit nebo alespoň ořezat, ale Jinak se směs po generace
děděných, mnohokrát napolo usušených a nevětraným vzduchem zdegenerovaných
rostlin docela drží. Za přímočarostí a jasností tohoto díla se pro mne
skrývá hned několik otázek. Květinová výzdoba tohoto typu bývá umístěna
do takových prostorů a míst, jejichž prázdnotu či nehezkost potřebujeme
zakrýt před neočekávanými i náhodnými návštěvníky. Květiny slouží i jejich
majitelům v tom, že dekorují a zútulňují jinak velice obtížně obyvatelné
místo, jakým je již zmíněná kancelář V případě tohoto díla je květinová
výzdoba umístěna do prostoru, kde bychom ji asi nečekali, do galerie.
současného umění. Setkáváme se zde s kritickým šlehem do vlastních řad?
Otázkou také pro mne zůstává, proč umělec vůbec vytvářel repliky květin
z Jiného materiálu, a proč místo toho na výstavu prostě neumístil živé
rostliny. Do květináčů mohl také s daleko menší námahou a s daleko větším
efektem nasázet průmyslově vyrobené umělé květiny. Cítil snad jakousi
sentimentální povinnost, podle které by měl jako sochař produkovat nějaké
tvary, věci, které lze při troše dobré vůle nazvat sochami? Hraje zde
nějakou roli umělcův stud za umění jako celek? Když už není schopen v
rámci forem a obsahů současného umění vytvořit něco, co by diváky jednoznačně
a příznivě oslovilo, uplácá z pár drátů, juty a sádry pseudokvětiny. milou
dekoraci, která se hodí do každého interiéru a nemusí se zalévat? Umění,
které je konečně k něčemu dobré? Možná je toto dílo jakýmsi současným.
univerzálně alegorickým protipólem sochařské výzdoby dejme tomu Národního
divadla. Dnešní doba nejen že není schopna dát výzdobě svých nových budov
pevný ikonografický program a rezignovala i na kvalitní řemeslo, ale současná
"výzdoba" se docela dobře obejde i bez umění. Gebauer se zde
vemlouvá do přízně současné architektury a vkusu, zkouší najít cesty,
jak do nich zpět umění propašovat. Protože je socha~ udělal sochu květinové
výzdoby.
Pravé květinové výzdoby ze živých květin jsou nenápadné, prázdno zaplňují
předměty, kterým je vlastní určitá líbivost. Zde však stojíme před dílem,
které má viditelně svého tvůrce, vtiskujícího postaru a heroicky svému
dílu zamýšlený tvar Jak hluboko však tento umělec-kreátor klesl! Kdyby
Gebauer použil skutečné nebo umělé květiny, nikdy by nemohl ukázat nedozírnou
mělkost, které je umění schopno bez odmlouvání snést.
Skutečné či umělé květiny by v některých případech nemusely být chápány
výhradně jako umění, ale jen jako příroda nebo průmyslový výrobek.Toto
dílo je však odsouzeno hrát svou poněkud trapnou úlohu umění bez přestávky
či naděje na vysvobození.
Duchampův výtvor v podobě podepsané lopaty na sníh je zcela totožný s
tisícem jiných podobných lopat. Odlišuje se jen podpis, manifestační prohlášení
za umění, které ale nemůžeme sami nijak odvodit bez pomocného textu -
samotného podpisu, nebo pomocí naší znalosti historie umění. Funkce této
lopaty není shrabávat sníh, ale být kontemplována jako umělecké dílo.
Warholovy Brillo boxy jsou k nerozeznání, nebo téměř k nerozeznání od
skutečného předmětu, ale Jsou to uměle a mechanicky vyrobené repliky skutečných
krabic. Funkčně však jako krabice použít nejdou, jsou jenom nepoužitelným
uměním, na které se můžeme jenom dívat. Květinová výzdoba Kurta Gebauera
je na první pohled uměle a rukodělně vyrobená, nemůže být ničím jiným
než uměním, ale předstírá, že je skutečným předmětem a beze zbytku plní
jeho funkci dekorovat a nevadit. Je to snad ta funkce, ve které se podle
Gebauera protíná Jak umění, tak výzdoba?
Doufám, že se na mě Kurt Gebauer nebude zlobit, když ho zde líčím jako
zahloubaného umělce - myslitele, Sundat rozpustilou čepici trpaslíka z
jeho hlavy se tomuto jedinému textu stejně nepodaří a je otázkou, jestli
by to nakonec nebylo škoda.
Tomáš Pospiszyl / Umělec I - 1999 / str. 26
|